Nastupujete k poslední šestnáctce polofinále Olympiády 1972 a osud vašeho zápasu proti Esům z Dallasu je bohužel už rozhodnut. Prohráváte o 114 impů. Soupeři se blahosklonně usmívají – od začátku si mysleli, že s vámi nebudou mít problémy - a taky že ne.

	Q 9 2 10 3 J 8 7 J 10 9 8 4
Both Vul	J 7 4 K Q 8 5 4 A 5 4 K 6

West All Pass

North

East Pass

South 1

E přidává 3 (lichý počet) a W stahuje také A a pokračuje K. Po tomto výnosu se zdá, že když budete mít štěstí v trefech nebo trumfech, můžete i splnit. Hrajete tedy pik, aby jste zahráli ze stolu trumf, a najednou se rozdání sesype: W snapne a zahraje 9 k J a partnerově Q. E stahuje káro (W odhodí tref), vrací tref. W bere AQ, hraje třetí tref a E snapneJ, kterého přesnapnete. Obrana má už sedm zdvihů a je jasné, že bude hůř – všechny zbylé trumfy má W (měl 2 piky, 2 kára a 4trefy). Zahrajete srdce k 10, a W, kterému zůstaly tři trumfy A97 za vašimi K85 získává další dva zdvihy. -300 v tomto rozdání určitě nepřispěje ke snížení náskoku. A taky že ano. Šestnáctku s nízkým skóre vyhrávají Esa o 3 IMPy, takže těsně před závěrem zvyšují vedení na 48 bodů. Trochu vás uspokojuje, když ze zápisu zjišťujete, že mistr světa Lawrence toto rozdání na druhém stole sehrál přesně stejně a taky padl třikrát. Rozlohy byly velmi špatné, stále však máte pocit, že vám uniklo něco důležitého. Díváte se na celé rozdání...

	Q 9 2 10 3 J 8 7 J 10 9 8 4
A K A 9 7 6 2 K 9 A Q 5 3		10 8 6 5 3 J Q 10 6 3 2 7 2
	J 7 4 K Q 8 5 4 A 5 4 K 6

a najednou to máte: W zahrál ve třetím zdvihu K bez zvláštního přemýšlení. Co že to přidal E na druhý pik? Byla to 8, zjevný preferenční signál na vyšší z ostatních netrumfových barev (desítka by byla příliš zásadní s pouhou Q). Kdyby měl W třetí pik, asi by jej zahrál, nebo by aspoň o károvém zahrání přemýšlel. Takže jste měli K propustit a W je najednou v nuceném výnosu. W hraje druhé káro a E J stolu přikryje Q. Berete esem a rozdání má náhle jasné kontury. E má 5-5 a nereopenoval. V moderní době, kdy každý licituje i když na to nemá, to znamená jediné – má velmi, velmi málo bodů. W má určitě srdcovou zádrž a z toho, že nezadražil 1BT plyne, že má víc než 18 bodů a rozlohu 2524 nebo 2623. Takže E má možná ještě Q, jinak nic.

V pátém zdvihu tedy hrajete K (hodilo by se, kdyby od E padl J nebo 9, a taky že ano). W asi vezme A a zahraje srdce k 10 na stole. Vy hrajete neúspěšný trefový impas a vznikne tato pozice ve které máte dva zdvihy:

	Q — 8 10 9 8 4
— 9 7 6 — A 5 3		10 6 5 — 10 2 2
	J Q 8 5 5 K

Teď už je to jen mezi vámi a W. Můžete se jako v závěru každého westernu poměřovat mužnými pohledy. Ať se W kroutí jak chce, nakonec získáte ještě dva trefové a dva trumfové zdvihy (nejjednodušší variace je, když stáhne A a hraje další tref, vy odehrajete 2 vysoké trefy, pak cokoli ze stolu snapnete malým trumfem). Celkově získáte 6 zdvihů – o dva více než jste v zápase opravdu získali. A to je +5 IMPů.

Teď dospíváte k nepříjemné pravdě. Určitá rozmrzelost z plochých rozdání a zdánlivě triviální pozice vás ukolébala. Nedali jste si námahu s počítáním bodů a rozloh. Podcenili jste soupeřovo zahrání K (příliš jste uvykli, že vám zadávají zdvihy, takže jste bez přemýšlení uvěřili, že W vynesl od KQ.) Nemuseli jste šestnáctku prohrát, ale vyhráli by jste ji o 2 IMPy. Esa by vedli už jenom („jenom“!) o 43 IMPů.

Copak, vám se to zdá málo, 5 IMPů? Ale získat lepší sehrávkou 2 zdvihy a 5 IMPů na mistra světa, to už zní líp. Do poslední šestnáctky by jste také přinesli nezanedbatelnou psychologickou výhodu: jsme pořád tady a (i když nepatrně) dotahujeme! To ovšem ještě netušíte, že posledních 16 rozdání bude nabito ekrazitem a normální dobrý bridž by stačil na stáhnutí těchto 43 IMPů (no, když jsme u toho, i těch 48).